Profesní stránka na Facebooku

8. prosince 2014 v 2:13 | Cracatit |  K službám, prosím!
Poslední rok sem bohužel nic nepřibylo, mnohem víc se pohybuji na Facebooku a když už si po delší době vzpomenu na to, že mám svůj blog, tak většinou zastaraly informace, které jsem chtěl původně zveřejnit.
Tak sem dám aspoň odkaz na svou profesní stránku, kde mě najdete.
http://www.facebook.com/sluzby.zastavka
 

Rozum v hrsti - Nečasovo pozdní odpoledne - a neb - Kůň je nebezpečný zezadu, pes zepředu a blondýna ze všech stran

19. září 2013 v 11:09 | Johanka |  Exkluzivně

Nynější vládní krize vznikla, jak jinak, kvůli ženské. A také kvůli neznalosti moudrostí předků.
Táta, když jsem prožívala pubertu, používal při výchovných koncertech slova jako "normální, seriozní a morálka". Jako správný puberťák jsem je nesnášela. Kdeže ty časy jsou.
I pan Nečas má pubertu dávno za sebou. Kdyby se řídil úslovím "co je v domě, není pro mě", nemuseli bychom teď sledovat kašpárkové divadlo předčasných voleb. Našim pánům politikům nějak nedochází, že státní služba je něco jiného jak soukromá sféra a voliči dají na to, JAK věci VYPADAJÍ. .
Obecně by pro opuštění rodiny měl být zatraceně dobrý důvod a ne poměr s ambiciózní blonďatou vedoucí sekretariátu, ambiciózní blonďatou místopředsedkyní nebo ambiciózní blonďatou tlumočnicí., ale budiž, toto ať si každý z aktérů v sobě srovná sám. Důležité je, "co tomu řeknou lidi" a jaké může mít překročení obecné morálky důsledky.
Ať už udělala blondýna cokoli, byl pan Nečas tím, kdo jí takové jednání umožnil. Ať už blondýna pracovala sebelépe, objem jejích odměn je pohoršující. Ono to totiž vypadalo, jako by prolepoval svoji milenku. Lid je naštván, protože padla poslední kapka. Pan Nečas bere do zaječích , nechává se zarůst vousem a spolu s blondýnou se tváří jako štvanci. Zřejmě jeho táta ve výchovných koncertech slova normální, seriozní a morálka nepoužíval. Věčná škoda.

Co nového?

23. června 2013 v 14:50 | Cracatit |  Jak si žije jeho nosatost
Dnes jen stručně. V zimě se mi podařila zkouška z práva životního prostředí, které mě moc bavilo, tak bych mohl psát o téhle zkoušce, pak se mi povedla zkouška z rodinného práva a zase jsem se o kousek přiblížil závěru studia.
Dobrá zpráva je, že už mi moc předmětů nechybí, abych mohl příští rok ukončit studium, původně jsem měl končit letos, ale ještě mi chybí nějaké povinné předměty jako je mezinárodní právo veřejné, právo Evropské unie a poslední díl třísemestrálního finančního práva, takže nejdřív musím dokončit tyhle úkoly, abych mohl vzít státnice útokem.
Byl jsem na pár právnických konferencích, na jedné z nich taky v Praze, kde jsem kromě toho byl taky ještě před povodní na skvělém koncertu festivalu Pražské jaro.
Taky mi přišlo pár zajímavých nabídek na práci, ale o nich zatím nemůžu mluvit, protože žádná zatím nenabyla konkrétní podoby.
Zítra jedu zase po nějaké době s Kráťou do Kralup nad Vltavou, už se těším, jak si vyvětrám hlavu. A to je asi tak všechno, co mě momentálně napadá.
Tak se opatrujte! Rád uvidím v komentářích nebo na Facebooku, co byste tu chtěli dál číst.
 


Chci doktora!

14. února 2013 v 1:00 | Cracatit |  K službám, prosím!
S rodinou máme společný smysl pro drsnější humor. Protože sem delší dobu dlužím článek, dovolím si publikovat něco trochu aktuálního.
S blížícím se závěrem studia mi rodina tu a tam připomíná, že bych si k magisterskému titulu z práv měl ještě dodělat titul doktora práv.
Dialog s rodinou může vypadat třeba takhle: mamka se mě zeptá, kolik mi toho ještě chybí k dokončení diplomky. Já na to: "Zatím mám jediný odstavec, ale na to je ještě času dost." Mamka: "Jakto?"
"No, protože mi chybí ještě Evropa a další dvě věci." Máti na to: "Ježíši Kriste, to jako tu diplomku dáš na poslední termín nebo snad po termínu." Já na to: "Nene, prostě mám ještě čas rok." Máti na to jen kroutí hlavou. Tak jí říkám, že to bude dobrý a mamka na mě: "Neříkej, mami, to bude dobrý." a vrhá na mě vražedný pohled. Musím se tomu smát, protože tahle věta je většinou oznamovací, když se mi povede nějaký pěkný průser.
No a tak jí říkám, že neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane, ale ona na to: "Já vím, co chcu, já chcu doktora, abych měla pocit, že moje dítě není úplně blbý, ale doktorem můžeš být aji na popraskaný paty." Tak já na to, že se možná dožije PH. D. rozuměj postgraduálního doktora a máti na to: "To je jedno! Hlavně, že to bude doktor." Pořád prostě sní o tom, že já budu JUDr. a já to just nechci, protože k tomu, abych byl kvalitní právník a mohl dělat v advokacii, tuhle zbytečnost nepotřebuju.
Na vysvětlenou, aby se člověk mohl stát advokátem, je potřeba tříletá praxe u aktivního advokáta a zkoušky k přijetí do České advokátní komory, kdo není přijat, nemůže dělat advokáta, což plyne ze zákona o advokacii. Podmínkou je mít uzavřené pětileté vysokoškolské vzdělání v oboru právo na české vysoké škole, takže to jestli má u těch zkoušek někdo magistra nebo titul JUDr. nemá na nic vliv, takže je ten titul jen na ozdobu, rozuměj zbytečnost. Za jeho získání se příslušné vysoké škole platí jen za to, že člověk na VŠ připraví určitou práci, využije knihovnu, technické prostředky na tisk a kopírování a případně také radu některého akademika a jde na jednu určitou zkoušku, přitom je v praxi jedno, jestli člověk tenhle titul má a nebo ne, akorát pak nastane problém, jak daný titul překládat do angličtiny a jiných světových jazyků, když jede člověk na zahraniční konference, protože v zahraničí podobné tituly mají jen ve východním bloku.
Trochu jiná situace je u lékařů, veterinářů a zubařů, kde titul doktora smysl má, protože oni toho doktora dostanou po absolvování vysoké školy místo magisterského titulu, takže u nich to smysl dává i v oslovení, pane doktore. Ale aby někdo říkal právníkovi, pane doktore, to prostě smysl nedává, je to právě pozůstatek z dávných dob, kdy taky právníci neměli magisterský titul a dostávali rovnou JUDr. ještě za I. ČSR a krátce po druhé světové válce, později to už tak nebylo, ale tenhle anachronismus bohužel přetrvává stále.
My právníci pracujeme s lidma stejně jako lékařské profese, lidi taky za advokátem jdou většinou, až když je zle nebo někdy i pozdě, ale o zdraví jde málokdy.
Oslovení pane doktore vzbuzuje u obyčejných lidí iluzi boha a právě proto se tomu titulu tak bráním. Upřímně, znáte nějaký jiný národ, který by byl tak posedlý tituly před jmény a v osloveních? Já teda neznám.

Aktuality ze září

28. října 2012 v 2:19 | Cracatit |  Jak si žije jeho nosatost
Komisionální bloková teoretickohistorická zkouška splněna. Komise Harvánek, Salák a Šimáčková byla fajn a udělila mi v úterý 11. září, co jsem si zasloužil. Hned po mém vystoupení musel předseda komise pan Harvánek konejšit jednu slečnu, která se prostě nechytala na základní věci z ústavního práva, dlužno dodat, že to profesorovi moc nešlo, slečny by měl prostě utěšovat někdo mladší. Slečna se sice postupně uklidnila, ale zkoušku nedokončila, což se bohužel občas stane. Zejména se takové věci stávají těm prvákům nebo druhákům, kteří jsou vyděšení z ústních zkoušek. Souborná zkouška je povinná pro druháky, později ji nelze absolvovat, já ji absolvoval na konci čtvrtého ročníku jen díky možné výjimce ze studijního řádu určené všem studentům se specifickými nároky. Možná jsem se zde již zmínil ve starších článcích, že mě tato zkouška čeká a že je náročná, což se sice potvrdilo, ale díky bohu jsem měl štěstí na tři tažené otázky, takže se sám divím, že se mi i bez většího učení taková veliká zkouška podařila, ostatně za to mohla i příjemná komise složená z lidí, kteří mě znají ze seminářů, kde mě viděli pracovat, což u zkoušky vždy nějaký ten bodík k dobru přidá, protože už tolik nerozhoduje první dojem neznámého člověka před skupinou neznámých lidí.
Ještě mě v pátek 14. září čekal druhý pokus z občanského práva hmotného u skvělé paní doktorky Selucké, kterou jsem měl na semináře. Běžně mívají studenti tuto zkoušku ve druhém ročníku, jenže se mi tenkrát nepodařilo splnit podmínky zápočtu, takže mi nezbývalo nic jiného, než celý jeden semestr tohoto třísemestrálního předmětu opakovat a vůbec toho nelituji, protože jsem tak dostal praktickou možnost pracovat s Novým občanským zákoníkem v komparaci se současným stále účinným občanským zákoníkem ze šedesátých let dvacátého století. Práce s novým zákoníkem byla zpočátku těžká, protože si každý z nás studentů musel zvyknout na odlišnou strukturu textu, odlišnou terminologii některých pasáží a odlišné řešení některých situací. Proto bylo nezbytné při prezentaci současných rozsudků Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu kromě rozboru rozhodované situace a zhodnocení řešení, zda se s ním identifikujeme či nikoli, také nastínit řešení situace dle nové úpravy účinné od roku 2014. Letos se mi zápočet podařilo získat, takže jsem již v květnu šel k ústní zkoušce, u které jsem si vytáhl krásné otázky, na které se dobře odpovídá, jenže jsem se bohužel nechal daný den rozhodit vedrem venku a také tím, že si mě zkoušející doktorka Selucká zavolala jako prvního z celé skupiny, což jsem vůbec nečekal. Jak už jsem psal na FB, setkal jsem se s pochopením a místo drsného vyhazovu mi ještě řekla, že věří, že se umím naučit mnohem líp a že ví podle mé účasti na cvičeních, že mi ta zkouška prostě nesedla, taková důvěra a podpora vždycky potěší a i když se zkouška nepovede, tak to určitě vylepší pocit z daného dne.
V září se mi křížily termíny té souborky a druhého pokusu z občanského práva, přiznám se, že se mi to vůbec nelíbilo, ale dopadlo to dobře. Znovu jsem měl štěstí na celkem pěkné otázky, takže se mi i tahle zkouška opět u paní doktorky Selucké podařila.
Byla to úsměvná zkouška, jak už to tak u těch ústních bývá. Tak třeba slečna přede mnou říkala nějaký nesmysly na otázku: Jak vznikají právnické osoby v občanském právu? A slečna na to suverénně že zapsáním do obchodního rejstříku, což platí jen pro subjekty obchodního práva, tak jsem si psal svoje poznámky a koukal u toho na zkoušející, jen jsem zamítavě pokýval hlavou a usmál se a vyučující hned: "Tak pan kolega učinil projev vůle." A já měl co dělat, abych se nezačal smát, tak jsem se z toho musel "vylhat", že já nic, já muzikant... tak jsme se trochu drze dohadovali: "Ale já nic neříkal." A vyučující na to: "Ale vůli jste projevil. Pane kolego!" stejně se u toho smála a já měl co dělat, abych se nesmál taky, tak jsem dělal, že si dělám poslední poznámky ke svým třem taženým otázkám. První byla na obecnou část občanského práva, druhá na zvláštní část (ochrana určitého práva/vznik či zánik určitého práva např. vznik dědictví) a třetí na závazky, tak je ta zkouška strukturovaná pro všechny, bohužel se nedá začít kteroukoli otázkou, ale musí se jít posloupně. Z obecné části jsem si tuším vytáhl dotaz, jaký je rozdíl mezi právem a nárokem na určité plnění. Z druhé části mi vyšla sousedská práva a jejich ochrana, tak to taky není zase tak špatné. A ze třetí části závazků mi vyšla otázka, jakou formou může zaniknout závazek ze smlouvy kromě splnění. Tohle už bylo trošku horší, ale taky jsem to nakonec nějak vymyslel. Vlastně kolem a kolem jsem dostal samé praktické otázky, co se hodí do života. Nakonec to bylo za C, ale na to se už nikdo ptát nebude, jak se mi to povedlo a za jakou známku, asi to byla průměrná zkouška, když jedna slečna dostala A zcela zaslouženě, protože měla excelentní poznámky, jedna kolegyně odešla dobrovolně a jeden kluk byl vyhozen, protože netušil, že patnáctileté dítě může sepsat závěť, jen musí být učiněná u notáře se svědky, koho by to napadlo...
A ještě dovětek, o těch excelentních poznámkách vím, protože je tak nahlas zhodnotila sama zkoušející a ještě "mimo hru" se zeptala slečny, jestli má strach, když musí nějaká ta otázka i tak padnout, neb se jedná o ústní zkoušku. Milá kolegyně na to, že ano, že se trošku bojí a vyučující na to, že prý to musí být s trochou adrenalinu, jinak by prý nešlo o zkoušku. S tím se dá souhlasit. Jinak se nic moc zajímavého od čtrnáctého září neudálo, byl jsem na svatbě jednoho z mých oblíbených bratranců a nezadařilo se mi na ekonomce udělat pár zkoušek, tak se s tím poslední dobou nějak vypořádávám, to je asi všechno.
Tak se opatrujte, moji milí!

Jaroslav Svěcený & Michal Dvořák a hosté - Vivaldiano 2012

28. října 2012 v 2:01 | Cracatit |  Čtení na psacím stole
Čistě náhodně jsem před půlnocí 18. října koukal na ČT2 na Vivaldiano 2012 - projekt pánů Svěceného a Dvořáka (http://www.sveceny.cz/eshop.html?id=22&show=all). V televizním záznamu mě to tak úplně nepřesvědčilo, ale jako experiment hráčů vážné hudby? Proč ne.
Iniciátor Vivaldiana sólový houslista Jaroslav Svěcený do projektu zapojil svoji osmnáctiletou dceru Julii (http://www.sveceny.cz/julie_cv.html), která nasbírala už taky řadu zkušeností na různých klasických soutěžích pro mladé hráče a kromě Michala Dvořáka ze skupiny Lucie na různé syntetizéry v projektu hráli Kečuánci na různé tradiční flétny a na klasickou elektrickou kytaru, pak v projektu účinkovali hráči na různé perkusivní nástroje a celá sekce orchestrálních hráčů na smyčce. Ke zvuku šel střídavě záběr na různé hráče, kteří právě hráli ústřední part, případně byli nějak zajímaví např. barvou a tvary nástrojů, jindy zase šel obraz promítaný v pozadí. Celý projekt byl vymýšlený jako odskok hráčů klasické hudby k elektronice, přičemž ústřední melodickou inspirací se stala hudba Antonia Vivaldiho a Johana Sebastiana Bacha.
Výsledný zvuk mě nepřesvědčil asi jen proto, že zněl příliš uměle, jako by se nejednalo o živou produkci sejmutou na záznam, ale spíš o nějakou hudbu k počítačové hře třetího řádu. Na druhou stranu lze určitě ocenit, že se spolu nástroje po technické stránce nepraly a zvuk zněl vyváženě, právě možná i proto zamrzela jeho přehnaně sterilní podoba na záznamu. Samotným aranžím nechyběl nápad, chvilkama se jednalo až o náročnější orchestrální hudbu, někdy meditativně zaměřenou, v dalším okamžiku spíše dravou, jakou bych si dokázal představit v těch propracovanějších počítačových hrách nebo celovečerních filmech. Vivaldi, Johan Sebastian Bach nebo Wolvgang Amadeus Mozart se v aranžích objevili zcela úmyslně, proto je jen dobře, že jejich hudbu i laický posluchač při jen trochu soustředěnějším poslechu mohl hravě odhalit. A je až s podivem, jak průzračná a čistá dokáže vyjít hudba Johana Sebastiana Bacha téměř z jakékoli moderní aranže, je zkrátka poznat, že není označován za geniálního velikána pro nic za nic. Celkově bych dal programu 65%, svoje momenty jsem si v něm našel, ale celkový dojem mohl být mnohem lepší, i když připouštím, že svou úlohu sehrálo přehrávání ze záznamu, které se nikdy nemůže rovnat živému poslechu.

Několik aktualit

7. srpna 2012 v 14:19 | Cracatit |  Jak si žije jeho nosatost
Rád bych sem opět doplnil pár aktualit z poslední doby.
K poslednímu stručnému článku se zmínkou o přípravě na zkoušku z trestního práva dodávám, že se mi podařilo v červnu prolomit jak zkoušku ze správního práva, tak zejména zkoušku z trestního práva, u které nebylo do poslední chvíle jisté, jestli ji udělám. Taky se mi po mnoha pokusech podařilo prolomit zkoušku z právní filosofie, což považuji za velký úspěch, protože ta zkouška je pěkně těžká a pro mě osobně to byla jedna z vůbec nejtěžších zkoušek, navíc jsem ten den měl ještě zkoušku z práva sociálního zabezpečení, takže ten čtvrtek sedmého července byl prostě nářez.
Z prváku mi tak chybí jenom postupová zkouška před komisí, kterou mám skládat jedenáctého září, skládá se ze tří předmětů najednou, kdy si každý u tříčlenné komise tahá jednu otázku z římského práva, jednu z teorie práva a jednu z ústavního práva a pak ta zkouška funguje jako maturita, tak jsem sám na sebe zvědav, jak to půjde, ale kdybych ji nedal na první pokus, tak bych musel přerušit studium, což by byl asi trošku problém. Pak se mi v červnu ještě nepodařila zkouška z občanského práva, u které jsem se nechal rozhodit horkem a maličkostmi, protože si mě zkoušející zavolala jako prvního z celého balíku lidí a pak už to jelo, takový nádherný otázky si už příště asi nevytáhnu, bohužel stačí nevědět jednu ze tří otázek a letíš ven jak namydlený blesk. Přestože mě tenhle neúspěch mrzel, potěšilo mě, že se ke mně zkoušející chovala velice slušně a dokonce mě i psychicky podpořila, protože mě znala ze seminářů a věděla, že nemám v hlavě jenom seno. Pokud se mi podaří i tahle zkouška, tak budu mít úspěšně uzavřené první tři ročníky studia, což ovšem ještě nic neznamená, protože se obor Právo a právní věda studuje v pětiletém magisterském běhu, určitě i tak by mi to udělalo radost, protože bych se už tolik nemusel stresovat s opakovanýma zkouškama.
Samozřejmě, i ve čtvrťáku a páťáku opakuju předměty, ale už jich není tolik, takže se s každou hotovou zkouškou blížím víc a víc do finále k diplomu.
Z ostatního života mi udělala velkou radost návštěva dvou koncertů Pražského jara 2012 uskutečněná třetí květnový víkend, který jsem celý strávil u prastrýce v Praz. Byl to opravdu skvostný zážitek. Další fajn zážitek bylo ostravské nastudování Marné lásky snaha na Letních shakespearovských slavnostech na Špilberku, s mamkou jsme se u toho vážně nasmáli. Úplně poslední super akce byla pařba v Borotíně (u Velkých Opatovic - v regionu Malá Haná). Mám tři super bratrance a jednu sestřenici, všechno děti od tátova bráchy, sestřence je 26, dvěma klukům je 25 a nejmladší měl letos 18, tak společně oslavovali narozeniny, protože je mají během jara a hlavně v létě, tak se to nevyplatí oslavovat samostatně. Fotky z akcí žádné nemám, bohužel neumím fotit, takže jen takhle stručně, jen o Pražském jaru bych ještě mohl napsat samostatný článek.
Mějte se fajn, mí milí!

Studium s otevřenýma očima

7. srpna 2012 v 13:17 | Cracatit |  K službám, prosím!
Právnickou fakultu Masarykovy univerzity studuje široká paleta lidí z rozličného prostředí s celou šíří volnočasových zájmů a samozřejmě s rozmanitým profesním směřováním. Není proto nic překvapivého na faktu, že zde studují také lidé se speciálními nároky, vozíčkáři, zrakově nebo sluchově postižení. Přirozená touha uplatnit se a být prospěšný svému okolí táhne tyto lidi na vysokoškolská studia. Studentům se specifickými nároky pomáhá pracoviště s působností pro celou Masarykovu univerzitu, které najdete na Šumavské 15 pod názvem Teiresiás, jako všechna pracoviště na MU má také svoje stránky www.teiresias.muni.cz, na těchto stránkách najdete veškeré potřebné informace, koho kontaktovat, v jakých hodinách.
Rád bych se představil: Jsem Vašek, je mi 25, mám vodícího psa a momentálně končím čtvrťák. Můj pes je sedmiletý krátkosrstý kóliák Kráťa (Cracatit, má to od chovatelky, ne ode mě). Vodí mě všude, po městě, po fakultě a prostě tam, kde ho potřebuju. Užívám si s ním srandu i občasné maléry, je to podobné jako mít malý dítě, musíš dávat pozor, aby nešel pod auto, dávat pozor, kam mě vede a někdy přemáhat jeho nechuť, nudu a nebo špatnou náladu, člověk má prostě zodpovědnost za dva a nejen za sebe, i v tom je to něco podobného jako mít menší dítě, samozřejmě to myslím jen přeneseně, ale jako ilustrace to určitě stačí. Ve městě mě vede většinou dobře a nejvíc mi pomůže, když se musí protáhnout mezi blbě zaparkovanýma autama, když se proplétá mezi lidma na přechodu, který musel předtím sám najít, když mi pomůže na chodbě najít dveře do posluchárny nebo učebny. Někdy se stane, že i on se zamotá a zajde do špatné místnosti, kam nechci, protože tam dřív chodíval na nějakou jinou výuku, v takovém případě mi moc pomůže, když mi kolegové řeknou, co je v místnosti za seminář nebo když mě na chodbě nasměrují na schody, když jsem poblíž a hledám je. Moc důležité je oslovení, když kamkoli jdu a máš třeba pocit, že něco hledám, není nic lepšího než jít, říct: "Ahoj Vašku, můžu ti nějak pomoct, hledáš něco…" Bez pozdravu nemám často šanci poznat, jestli mluví kolegové mezi sebou nebo na mě, proto je důležitý pozdrav, taky není důvod bát se nabídnout rámě, dotknout se ramene nebo paže, je to rozhodně rychlejší než ukazovat. Do svých patnácti jsem viděl, takže mám pochopení pro to, když někdo na mě ukazuje a říká tuhle nebo támhle je ta a ta věc, ale nedovedu si z toho odvodit strany, proto je lepší, když si nemůžeš vzpomenout, jestli je to doprava nebo doleva, vzít mi ruku a ukázat na věc, kterým směrem leží. Čas od času se potýkám zvlášť u malých učeben v prvním patře (124 - 131) se vstupem do místnosti, musím třeba na chvilku zavřít dveře proti sobě nebo od sebe, abych mohl projít do řady lavic nebo do místnosti, v takové chvíli, když mě potkáš, je lepší chvíli počkat, než projdu, občas třeba na schodech někdy pro odbočení potřebuju víc místa, je to jen tím, že nejdu sám, že i Kráťa potřebuje projít, což může v některých situacích při obracení a zatáčení chvilku trvat, obzvlášť, když se Kráťa zastaví a před ním někdo přejde na šířku schodiště, aby ho obešel, tehdy se může leknout a naopak se spíš zastaví, aby nenarazil.
S vyučujícími nemám větší problém, mám za sebou celou řadu jednotlivých kurzů nebo seminářů a nikdy nikomu nevadilo, že je v místnosti pes, dokonce se s řadou vyučujících vítá, protože už je považuje za své známé, které je potřeba pozdravit, nechat se od nich podrbat. Snad jen jednou nebo dvakrát jsem se setkal s odmítnutím pomoci ve výuce, právě v takové situaci mi pomohlo středisko Teiresiás, protože se jednalo většinou o tištěné materiály, které byly prostě nascanované, avšak neprošly rozpoznáním textu v OCR programu, teprve ten z fotky vytáhne text, aby ho mohl odečítač obrazovky interpretovat.
Pomalu se blíží závěr mého působení na fakultě, ke kterému mě přivedl už na začátku studia na gymnáziu seriál doktora Ivo Jahelky, jehož humoristickou tvorbu jsem vnímal od dětství. Obdivoval jsem a dodnes obdivuji lehkost a vtip, s jakým přistupuje tento známý advokát z jihočeského Jindřichova hradce k výkladu práva nepoučeným laikům. Říkal jsem si, že je to přece tak přirozené, že bych podobným způsobem dokázal vysvětlit svým budoucím klientům, o co kráčí v jejich případě, byl to pro mě svého druhu sport skoro jako na olympiádě. Až časem jsem zjistil, že to není tak lehké, přesto se chci právu věnovat, protože mě tato vědní disciplína zajímá a rád bych jejím prostřednictvím nabídl pomocnou ruku lidem, kteří se nějakým způsobem octnou v komplikované situaci, se kterou si neumí poradit.
Zaměřil jsem se na advokacii, ve které vidím největší možnost uplatnění vzhledem k omezením, která by mě čekala v ostatních povoláních právní praxe. Z právních odvětví mě nejvíc zajímá správní a finanční právo, úpravy různých poplatků, daní a cel, nespojitě se správním právem mě ještě baví obchodní právo, které jako jeden z předmětů budu mít u státnic. V právní praxi bych se rád zabýval daňovou problematikoua pomáhal tak lidem v situacích, kde je nemohou zastoupit daňoví poradci.
Přeji všem příjemný den! Václav Toul

Kam dál